Je nepochybné, že těžba devastovala krajinu a zanechala už v našem regionu hluboké stopy. Na druhou stranu je třeba říct, že náklady spojené s odepsáním zásob hnědého uhlí by byly značené a to jak pro těžaře, tak i pro veřejné rozpočty. Byl by tu výpadek v rozpočtech obcí, v jejichž katastru se těží, omezení těžby by se  projevilo i na zvýšení nezaměstnanosti, což sebou nese náklady v sociální oblasti. Dá se předpokládat, že odepsání zásob a přechod na jiné energetické zdroje by vyvolal další růst cen elektřiny.

Je třeba připomenout, že žijeme v době velkých změn a ubývajících jistot. Pokud někdo tvrdí, že odepsání zásob uhlí, o které se dnes vede spor, bude definitivní a dá někomu jistotu, je naivní. Smutná pravda je taková, že pokud mám dům na uhlí, vždy hrozí, že nastane situace, kdy ho ohrozí těžba. Globální krize, nutnost posílit energetickou soběstačnost… scénářů a důvodů může být mnoho. Netěší mě to, protože chápu pocity vlastníků domů o takto dotčených lokalitách. Rád bych ale připomněl, že už několik let říkám, že pokračování v těžbě z hlediska Ústeckého kraje je potřeba řešit ve dvou rovinách. Za prvé na místní úrovni. Domy lidí v Jiřetíně stojí na uhlí, které chtějí těžaři. Je tedy na nich, aby udělali nabídku a řekli, na kolik si uhlí cení. Samospráva, místní ale i krajská, by měla při takovém jednání stát za občany a  dohlédnout, aby se hrálo fér.

Druhá rovina, na které by se mělo pokračování těžby řešit, je širší. Dopady povrchové těžby nekončí  na hranici dobývacího prostoru. Prach, zatížení komunikací a narušení krajiny zasahují daleko větší území a nepřímo celý region. Úkol pro krajskou politickou reprezentaci je, aby zajistila, že kraj nebudena těžbu a s ní spojenou výrobu elektřiny jen doplácet. Občané Ústeckého kraje by měli za dopady těžby získat kompenzace, které by měli platit ti, kteří na těžbě profitují.

Petr Fiala