V době všeobecných nářků nad ekonomickou recesí je tahle zpráva skoro k neuvěření. Nezbývá než zatleskat těm, kterým se daří – tedy všem ve strojírenských podnicích od dělníka až po  ředitele. A zároveň doporučit těm kompetentním, kteří kormidlují naší ekonomiku, aby na této oblasti laskavě spočinuli zrakem a věnovali jí trochu pozornosti. Jistěže nemám na mysli zvláštní daň pro ty strojaře,  kterým se daří přespříliš dobře. Jsem pro opatření, aby se těm úspěšným  či nadějným dařilo ještě lépe a řady exportérů se u nás pokud možno rozrůstaly.

Většina toho, co se dá v oblasti podpory takových podniků udělat, leží na státu a centrálních orgánech. Máme pro to potřebná ministerstva, agentury a organizace a věřím, že pokud tamní odborníci dostanou pokyn a zadání, budou vědět, co mají dělat. Něco málo by ale mohly udělat i kraje, včetně toho Ústeckého. Nedávno jsem psal,  že technické obory by se měly umět prodat a „nabídnout se“ studentům a rodičům.  Dobrý výkon podniků z oblasti strojírenství tuhle myšlenku silně podporuje. Je tu ale prostor i pro aktivity krajské regionální samosprávy. Kraj může zásadně ovlivnit střední školství v regionu, zřizuje drtivou většinu škol a má co mluvit do toho, na co se školy zaměří a jaké obory nabídnou. Stejně tak může podpořit studenty, kteří si vyberou obory perspektivní. Kraj by  měl téhle možnosti maximálně využít. Je to jedna z mála možností, jak bychom mohli snížit nezaměstnanost, nebo alespoň změnit její strukturu a  snížit počet nezaměstnaných absolventů. Tvrdím, že udělat něco málo pro strojaře, a to jak mistry, tak i studenty, by se mohlo docela vyplatit.

Petr Fiala