Značná část zprávy je ovšem kontaminována zjevnou politicko-ideologickou předpojatostí, z níž na nás témeř dýchne duch dob minulých. Tak například se zde praví, že “mnohonárodní povaha orgánů EU… je stále častějším cílem zneužívaným nepřátelskými zahraničními aktéry k zasévání rozkolu uvnitř EU”, pročež  “extremistické, populistické, protievropské politické strany i některé další strany, osoby a hnutí”  usilují o “prohloubení společenské roztříštěnosti a podkopávání legitimity evropských i vnitrostátních veřejných orgánů”  a také “původci těchto dezinformačních kampaní vytváří pod záminkou podpory  tradičních nebo konzervativních hodnot strategická spojenectví s místními partnery”.

To je ovšem pouze špička ledovce, podobných formulací tam najdeme desítky. Samozřejmě mezi nimi nechybí např. ostřelování referenda o Brexitu nebo zvolení D.Trumpa prezidentem coby příkladů zahraničního vměšování do demokratických procesů.

Evropský parlament je též “znepokojen nedostatkem norem a vhodných dostatečných opatření, která by umožňovala připisovat odpovědnost za zahraniční vměšování a reagovat na ně” a žádá si “pracovní skupinu v čele s Věrou Jourovou…která by zkoumala stávající právní předpisy a politická opatření a odhalovala mezery, jež by mohly nepřátelské subjekty zneužít”.

Tenhle jazyk už je celkem jasný. Lze se zcela důvodně obávat, že realizace některých takových opatření by mohla vést k postupné ostrakizaci a vymist´ování některých legitimních politických názorů mimo veřejný diskurs jen proto, že jsou v opozici proti evropskému “mainstreamu”. Naproti tomu se zde de facto volá po vytvoření jakýchsi oficiálních “narativů”, informačních šablon a ideových linií - tedy víceméně státní propagandy, která se bude těšit podpoře z národní i evropské úrovně třeba i finanční podporou vybraných mediálních titulů nebo nevládních organizací. Vznik nových koordinačních a monitorovacích institucí pak posílí vliv státní i nadstátní byrokracie na veřejné dění. Jak to pak může dopadnout, když se věci chopí nějaký úřední fachidiot, nám předvedlo Centrum hybridních hrozeb, součást Ministerstva vnitra, ve svém již legendárním spisku “Středoevropská identita jako součást protizápadního narativu na kvazimediální scéně”. Tam se víceméně dozvíte, že přílišná podpora Polska, Mad´arska nebo spolupráce V4 představuje onen “protizápadní narativ”. A to ještě nezmiňuji záplavu doslova paranoidních aktivistů, kteří si z těchto témat už udělali živnost a odhalují cizí agenty doslova za každým rohem. Atmosféra slídění, udávání a skandalizací může získat až nebezpečně živnou půdu.