Věci veřejné se jich schvalování ve vládě pokusily naivně využít k vydírání koaličních partnerů. Svůj klasický špinavý trik VVčka zkoušejí maskovat populistickými výkřiky o tom, že platit budeme, až bude dobře, tedy „asi za rok“. S pokusem o vydírání tvrdě narazily a premiér je nekompromisně uvedl zpět do reality.

Těším mě to, protože další odkládání restitucí církevního majetku by bylo nešťastné.   Nebudu se rozepisovat o morální rovině a o tom, že není zdravé, když církev financuje stát. Všem, kteří mají pochybnost o tom, zda je dobře majetek vracet, bych ale rád připomněl, kdo má s nedokončeným narovnáním vztahu mezi církvemi a státem největší problém. Není to Vatikán ani pražský arcibiskup.

Jsou to stovky měst a obcí, které mají v důsledku nedokončených církevních restitucí zablokovaný majetek. Pro obce to znamená problémy při rozvoji, uzemním plánování nebo výstavbě sítí. Některé problém vyřešily, například smlouvami o smlouvách budoucích, ve kterých se s církvemi dohodly například na tom, že nemovitosti, které budou převedeny na církev, automaticky přejdou na obec. Dořešení církevních restitucí pomůže řadě obcí řešit věci, které byly dlouhou dobu kvůli liknavosti minulých vlád „u ledu“.  Po vládním hlasování je tak teď třeba doufat, že další schvalování posune církevní restituce do definitivní podoby.  A čím dříve začne příslušný zákon platit, tím lépe. Snad se nedočkáme toho, že by ze schvalování vyšel s datem účinností v roce 2015, 2020 či „Panbůh ví?!“. 

Petr Fiala