Svátek má: Žofie

Komentáře

Virtuóz zkázy i politického realismu

O mrtvých jen dobře nebo nic – kromě pravdy. Tak, a ne jak se to traduje teď, to měl říci Chilón Lakedaimonský už v 6. století př.n.l. Jedině to si zaslouží i Henry Kissinger. Svět, z jehož dramat ční jeho pečeť, opustil až po dosažení sta let.


Pravd, které ho nešlechtí, je kyklopův ranec. To jemu nikdo neodpáře nápad spustit na Indočínu kobercové nálety i napalm a chemické defolianty. Zahubily na 4 milióny životů. Statisíce dětí znetvořily už v mateřském lůně. Právě Kissinger pak sice s Hanojí podepsal příměří. Až ale pět let poté, co je zesabotoval a dal tím zelenou dalším masakrům. Dal ji i agresi indonéského hrdlořeza Suharta proti Východnímu Timoru (se 200 tisíci obětí), krvavému puči v Argentině (s 30 tisíci zmařenými životy) či obludné „Operaci Kondor“, co v Latinské Americe povraždila na 100 tisíc stoupenců pokroku, bezbranné „teology osvobození“ nevyjímaje. Zaštítil i Pinochetovu řezničinu v Chile a hnědý mor ve Španělsku, Řecku a Portugalsku (včetně jeho angolské a mozambické kolonie).

Dopustil se však jediné z hazardérských ptákovin, padajících z české pětidemolice a presstituce? Brzezinski, Henryho věčný sok, třískal zamlada do válečných bubnů (horory o „rudém totáči“). Kissinger startoval knihou Jaderné zbraně a zahraniční politika. Šílenství „strany války“ odmítala. Volala po práskané diplomacii. V tom samém roce 1957 vydal i knihu o „koncertu velmocí“. Záruku míru viděla v jejich vzájemné rovnováze.

Právě ta se kácela v neprospěch USA, když se Kissinger stal poradcem hlavy státu pro státní bezpečnost a pak i ministrem zahraničí. „Vietnamský syndrom“ paralyzoval i většinu vládnoucích kruhů. Kissinger ho lámal hned několika scénáři. Nixonovi umetl cestu do Pekingu – a „čínskou kartu“ rozehrál ke škodě všech amerických konkurentů. Ze ztráty v pohádkový zisk změnil i následky arabsko-izraelské války v roce 1973. Šejky, zděšené izraelským triumfem, přiměl k rekordním nákupům amerických zbraní. Záruky USA, že na ně Tel Aviv nesáhne, vyměnil za závazek „naftokracií“, že budou prodávat ropu výlučně za dolary – a držet je v amerických bankách. Himaláje „petrodolarů“ spasily Ameriku dva roky poté, co musela odpískat zlaté krytí své měny. Život na astronomický dluh u okolního světa jí dopřává dodnes.

Sedmdesátým rokům dominoval opak dnešní nálady. Třetí svět spěl i k ekonomické emancipaci. Leckde dokonce – k „nekapitalistické orientaci“. Posun doleva – a k nezávislejší pozici vůči USA - narůstal i napříč jejich spojenci. Kissinger patřil k dirigentům habaďůry, jež politické kyvadlo otočila. Stavěla na jezuitském výkladu Závěrečného aktu KBSE. Západ své Pinochety dosazovat nepřestal. Lidská práva bral na hůl i doma. Na Východ stupňoval tlak, aby se „détente“ podřídil jako závazku, že přestane rozvíjet svůj vliv a civilizační iniciativu. Vedlo to k bezpohlavnímu přešlapování na místě. Skončilo to „katastrojkou“ pod dětinskou fanglí „všelidských zájmů“. Rekordní kapitulaci spáchala smečka tlučhubů a křiváčků, která se prodrala až do Kremlu. Bez principálů Kissingerova formátu si o tom mohla nechat jen zdát.  

Nad všemi praotci „postkomunismu“, jak si ta vteřina dějin omylem říká, čněl o celé hlavy. Svým talentem a invencí. Čerpaly i ze spousty jeho knih. Srší širokorozchodnou erudicí, originálními postřehy a šťavnatým jazykem. Tím, čím vstoupil mezi literáty, se řídil i za fanfár „vítězů studené války“. Znovu a znovu varoval před vším, co geopolitickou rovnováhu vychýlí přes hranu, hrozící chaosem, akutním pudem sebezáchovy a jaderným ohňostrojem. Před démonizací východních velmocí - a provokacemi válečných magorů. Hvězdná pěchota, která má navrch v české kotlině, se s Kissingerem loučila pukrlaty. Nechce se od něj začít učit? Včera bylo pozdě.          
                 
         Josef Skála

Špionážní válka: Jak CIA pomáhá Ukrajině tajně v boji s Putinem

Špionážní válka: Jak CIA pomáhá Ukrajině tajně v boji s Putinem

Josef Skála 

1. března 2024
Zní titulek New York Times nad článkem z 28. února. Tuctoví nejsou ani autoři. Adam Entous dostal Pullitzerovu cenu dokonce dvakrát. A jednou i Michael Schwirtz, ač coby člen širšího týmu.

Virtuóz zkázy i politického realismu

Virtuóz zkázy i politického realismu

Josef Skála 

11. prosince 2023
O mrtvých jen dobře nebo nic – kromě pravdy. Tak, a ne jak se to traduje teď, to měl říci Chilón Lakedaimonský už v 6. století př.n.l. Jedině to si zaslouží i Henry Kissinger. Svět, z jehož dramat ční jeho...

Český Titus Livius očima skvělého bohemisty

Český Titus Livius očima skvělého bohemisty

Josef Skála 

5. prosince 2023
Dnes mají navrch IQ tykve. Většina trpí i morální křivicí. Klenotům našich dějin rozumí jako koza petrželi. O řadě z nich nemají ani ponětí.

Dnešek mu dává za pravdu víc, než cokoli dřív

Dnešek mu dává za pravdu víc, než cokoli dřív

Josef Skála 

5. května 2023
Halenka nebo mobil jsou z módy i za dva roky. Vládne jim plánované zastarávání.

Jubilant a proč se vyplatí ho znát

Jubilant a proč se vyplatí ho znát

Josef Skála 

22. února 2023
»Buržoazie sehrála v dějinách neobyčejně revoluční úlohu. To ona »vytvořila během sotva jednoho století mohutnější a obrovitější výrobní síly než všechny dřívější generace dohromady«.

Krize, válka a vlastní zájem

Krize, válka a vlastní zájem

Josef Skála 

27. října 2022
Vox populi se nemýlí. Pro ČR na prvním místě má pádné důvody. Vláda už vlastní politiku ani nepředstírá. Tlumočí jenom cizí příkazy a zákazy.

Nejčtenější

Senát (horní komoru Parlamentu ČR) byste:

Zachovali
transparent.gif transparent.gif
13%
Zrušili
transparent.gif transparent.gif
71%
Nevím
transparent.gif transparent.gif
16%