Občané, které takové chování obtěžuje, měli dosud jen malou šanci, že jim někdo pomůže. Policie maximálně sepíše protokol a výtržník či zloděj o hodinu později obtěžuje znovu. Městská policie je na tom obdobě.

Stav, kdy si společnost neumí poradit a bránit se proti takovému obtěžování je opravdu tristní. Tleskám proto chomutovské poslankyni Řápkové, která protlačila poslaneckou sněmovnou návrh novely přestupkového zákona. Díky němu by obce mohly přestupkové recidivisty, kteří v nich nemají trvalý pobyt,  až na tři měsíce vykázat. Je to konečně krok k tomu, aby přestupkové komise nebyly bezzubé vůči  osobám, které se pokutám tam maximálně vysmějí.

Výkřiky, že taková úprava může být  zneužita proti menšinám, je příliš tvrdá nebo se neslučuje s ústavou daným právem o svobodě pohybu, jsou zcela mimo. Jsem přesvědčen, že právo na svobodný pohyb osob, které opakovaně obtěžují své okolí, končí přesně tam, kde začíná právo na klid a bezpečí běžných občanů.

Pokud jde o přílišnou tvrdost novely řeknu jen tolik, že je škoda, že  v historii byl výraz nucené práce zásadním způsobem zdiskreditován.  Brání to normální diskusi o tom, že právě lopata, hrábě a čištění příkopů, spolu s důslednou všestrannou  detoxikační a odvykací kůrou, mohou být v boji s přestupky velmi účinným  nástrojem. Přílišná korektnost vede k tomu, že se matky s kočárky bojí jít do parku. Doufám, že si tohle uvědomí i senátoři, až budou o novele přestupkového zákona hlasovat.

Petr Fiala