Německo stojí na prahu nové éry. Po desetiletí bylo klíčovým zastáncem multilateralismu, demokracie a právního státu, přičemž se zahraničněpoliticky orientovalo na Západ a svou bezpečnost svěřovalo do rukou Spojených států. Tento model se však nyní hroutí.

Na únorové Mnichovské bezpečnostní konferenci oznámil nový americký viceprezident JD Vance, že Evropa si musí své obranné náklady nést sama. Předseda německé Křesťanskodemokratické unie (CDU) a pravděpodobný budoucí kancléř Friedrich Merz vyjádřil v rozhovoru pro Deutsche Welle rozčarování:
“Nacházíme se v historickém bodě zlomu: americké bezpečnostní záruky jsou zpochybňovány a zároveň Spojené státy zpochybňují samotné demokratické instituce.”

Podle experta CDU na zahraniční politiku Rodericha Kiesewettera musí Německo pochopit, že jeho demokracie a právní stát jsou čím dál více ohroženy. Čína se podle něj snaží maximálně rozšířit svůj vliv a učinit demokratické státy, včetně Německa, na sobě závislými.

V rozhovoru pro DW Kiesewetter vyzval k větší strategické a politické orientaci na vlastní národní a ekonomické zájmy: “Jinak budou ekonomické dopady obrovské a NATO přestane být účinným odstrašujícím prostředkem.” Podle něj je naivita vůči Číně kontraproduktivní a staromódní politika appeasementu již nefunguje.


Nyní se však zdá, že dohoda o ukončení války bude výsledkem jednání mezi USA a Ruskem bez přímé účasti evropských zemí. Na nich však zůstane odpovědnost za její zajištění, včetně možné vojenské přítomnosti v regionu. Americký prezident Donald Trump již naznačil, že USA se na této misi podílet nebudou.

Otázkou zůstává, zda němečtí voliči tento krok podpoří. Průzkum agentury Forsa ukázal, že 49 % Němců by bylo pro takové nasazení, zatímco 44 % je proti.

Začíná být zcela zřejmé, že se Německo bude muset více zaměřit na svou vlastní obranu, nejlépe v úzké spolupráci s dalšími členy EU. Poslanec Zelených Anton Hofreiter odhadl náklady na tento proces na 500 miliard eur, což je enormní suma.

Podle Friedricha Merze je Německo v Evropě očekáváno jako vůdčí síla: “Opakovaně jsem na to upozorňoval. Německo je nejlidnatější zemí v Evropě a nachází se v geostrategickém centru kontinentu. Musíme tuto roli naplnit.”

Podle něj je nutná militarizace nejen kvůli Ukrajině, ale i kvůli obraně proti ruské agresi v celé Evropě: “Ohrožena je naše infrastruktura, naše datové sítě, podmořské kabely v Baltském moři. To vše musíme chránit.”

Co to bude znamenat v praxi? Od roku 2028 bude Německo čelit zásadnímu rozhodnutí, zda se dále zadlužovat, nebo škrtat v jiných oblastech státního rozpočtu, aby mohlo financovat armádní výdaje.


Podle Kiesewettera je takový skok nezbytný. “Pokud Německo neposílí svou armádu, Washington nás přestane brát vážně. Evropa musí plnit minimální podíl na zajištění transatlantického partnerství a udržení USA jako silného spojence NATO,” uvedl Kiesewetter.

V oblasti Blízkého východu se naopak žádná zásadní změna nečeká. Německo zůstane věrné svému závazku hájit existenci Izraele a nadále bude podporovat myšlenku dvoustátního řešení.

Německo také rozšiřuje své diplomatické a ekonomické vazby. Ministryně zahraničí Annalena Baerbock zdůraznila, že odpovědí na změny ve světě musí být silná a jednotná Evropa: “Jsme 450 milionů lidí, největší jednotný trh na světě. Uzavřeli jsme nová partnerství a musíme je nyní využít naplno.”

K těmto novým partnerům patří zejména země Perského zálivu a státy Jižní Ameriky sdružené v Mercosuru (Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay), s nimiž EU podepsala dohodu v prosinci 2024.