Jsou dva druhy šmeliny. Zboží buď není dostupné nebo je velmi drahé. Proto se buď ukradne nebo potají doveze, aby nepodléhalo státní regulaci nebo zdanění. Zvláště to vynikne o Vánocích, uvádí publicista František Roček v komentáři mpro Prvnizpravy.cz..

Ve válce a těsně po ní lidé chtěli vyšmelit trochu lepšího nedostatkového jídla a tabáku bez ohledu na to, zda byl březen nebo čas Vánoc.

V dnešní době není nedostatkové zboží, ale předražené zboží. Proto je zájem o lacinější zboží, aby rodiny ušetřily. Tomuto trendu vyhovují asijští, většinou vietnamští, prodejci.

Dovoz padělků zboží světových značek a neprocleného zboží a cigaret jsou současnou variantou šmeliny.

V 1. i 2.světové válce chybělo téměř vše, ale zcela extrémní situace byla koncem 1.světové války. 

Mimořádně důležitým faktorem při rozpadu Rakousko – Uherska byl hladový vztek, a z toho vyplývající deziluze vůči Rakousko – Uhersku. 

Např. ve Vejprtech nedaleko německých hranic byla situace velmi zoufalá nejen v roce 1918, ale již i v předchozím roce. Již v únoru 1917 ve zprávě městského lékaře bylo uvedeno, že již nebyly brambory, nejen mléko, máslo a tuky, luštěniny, nebyla ani náhražková káva. Mnoha lidem začaly otékat obličej, nohy a břicho. Podle zprávy děti tehdy již několik měsíců pily jenom dvakrát denně tzv. černou kávu z kořínků.  

V policejních hlášeních z roku 1945 je záznamů o šmelině v době Vánoc, minimum, protože nebylo v pohraničí dost policistů. Měli důležitější práci než honit šmelináře. Nanejvýš řešili velké krádeže.

Od roku 1946 policisté zaznamenávali šmelinu stále častěji. Z policejních záznamů vyplývá např.: „Dne 8.8.1946 odpoledne vykonala oblastní kriminální policie z Ústí nad Labem prohlídku u Josefa Tesáka ve Vyklicích, který předešlého dne prodával v továrně „Ocelárna“ ve Vyklicích čistý olej pro domácí potřebu. Při domovní prohlídce bylo u Tesáka zabaveno 10 litrů oleje a tento se dále přiznal, že koupil od jistého člověka z Teplic – Šanova celkem 40 litrů oleje.“

Policejní stanice v Povrlech poblíž Ústí nad Labem např. napsala ve zpravodajské týdenní hlášení ze 2.8.1946: „ … V zásobování si lidé stěžují na špatnou kvalitu mouky a chleba a nedostatek tuků a vepřového  masa. Lidé poukazují, že toho samého je ve vnitrozemí dostatek a v lepší kvalitě. Černý obchod slovenských dělníků: kromě tabáku a slaniny šlo v tomto případě o mouku a vajíčka...“

Důležitým artiklem bylo i škvařené sádlo. Ale lidé nepohrdli ani mlékem. Zajímavý byl v tomto směru příběh z jedné služebny v Ústí nad Labem. Zpravodajské hlášení z 15. listopad 1947 oznamovalo stížnosti na nedostatky ve výživě – máslo, mléko, brambory, česnek a česnek, zeleniny a ovoce v menším množství než ve vnitrozemí.