Svou zranitelnost si totiž často neuvědomují a leckdy v silničním provozu riskují bezpečnost nejen svou, ale i tu ostatních. Na vině je v některých případech nedostatečná pozornost při jízdě, konzumace alkoholu, ale i špatná silniční infrastruktura.

Data o nehodách zranitelných účastníků provozu za rok 2022 mluví jasně. Mezi krajskými městy je na tom nejhůře Zlín. Vyplývá to z výsledků GČP INDEXu, který dvakrát ročně vydává Generali Česká pojišťovna.  

Zlín se opakovaně umístil v nejhorší trojce měst. Loni zde došlo k celkem 78 nehodám, z nichž 19 vedlo k těžkému zranění a 1 ke smrtelnému. V závěsu za Zlínem se umístily České Budějovice. Ve městě se přihodilo 148 nehod, při kterých utrpělo těžké zranění celkem 26 osob. Pozitivním zjištěním je, že nikdo zraněním nepodlehl. Ideální situace není z pohledu zranitelných účastníků provozu ani v Ústí nad Labem, které se v žebříčku objevilo na třetím místě od konce. Z celkových 111 nehod zde přišlo k vážným zraněním 16 osob a 3 svým zraněním podlehly.

Naopak premiantem je město Hradec Králové. Za uplynulý rok v kategorii zranitelných účastníků provozu měl v poměru k počtu obyvatel nejmenší nehodovost ze všech krajských měst. V minulém roce zde při nehodách nikdo o život nepřišel, což se stalo poprvé od roku 2017. Celkem zde došlo ke 141 nehodám, ze kterých vyšli 3 lidé s těžkým zraněním. Hradec je tak trochu paradoxem mezi městy. Díky rovinatému terénu a výborné úrovni cyklistických komunikací je přezdíván městem cyklistů. A i přes vysokou vytíženost komunikací si z pohledu bezpečnosti drží výbornou úroveň.

V těsném závěsu za Hradcem stojí Olomouc, kde došlo ke 129 nehodám, při kterých se těžce zranili 3 lidé. Nikdo naštěstí zraněním nepodlehl. Stejná situace byla i v Pardubicích, kde došlo ke 128 nehodám. Při těch vyvázlo s těžkým zraněním 5 osob a nikdo nepřišel o život.

Obvykle jsou nehody pro všechny zúčastněné strany psychicky náročné situace a nepomáhá ani jejich finanční náročnost. V lepším případě jde o materiální škody, v tom horším jde o následky na lidském zdraví. Oba případy mohou poškozeného zatížit částkami, které často šplhají do nepříjemných výšin. „Náklady na pojistná plnění v případě vážného zranění mohou dosáhnout i na několik desítek milionů korun. Škody na zdraví se v případě zavinění řidičem motorového vozidla hradí z povinného ručení viníka dopravní nehody,“ vysvětluje Jan Marek z Generali České pojišťovny. A dále dodává: „Příkladem může být nehoda, kdy byl motocyklista při předjíždění stojící kolony vozidel sražen řidičem z vedlejší cesty. Řidič motorky utrpěl vážná zranění, včetně poranění plic a sleziny, tříštivé zlomeniny ruky, rozdrcení ramenního kloubu a zlomeniny pánve. Po osmiměsíčním léčení byla motocyklistovi diagnostikována invalidita druhého stupně. Z povinného ručení viníka mu byly uhrazeny náklady spojené s nehodou ve výši 12 689 442 Kč. Skládaly se z bolestného, ztráty na výdělku, ztížení společenského uplatnění, renty a nákladů na léčení.“

A co když se při nehodě zraní cyklista či chodec? V tomto případě může situaci pokrýt jeho úrazové či životní pojištění. Pro ty, kteří se po městě pohybují často pěšky, na kole nebo na motocyklu by uzavření tohoto typu pojištění mělo být něčím zcela samozřejmým. „Plnění z těchto typů pojištění lze navíc sčítat. Mám-li tedy více pojištění u více pojišťoven, škodu mohu uplatnit u každé z nich,“ závěrem vysvětluje Jan Marek. Nezáleží přitom na tom, že jako poškozený již byl například odškodněný z povinného ručení viníka.

U více než poloviny fatálních nehod cyklistů a motocyklistů jde o tzv. samozavinění. „V případě cyklistů se v 57 % případů usmrcení jednalo o havárii, tzv. samonehodu, kdy byl účastníkem dopravní nehody pouze daný cyklista,“ tvrdí Lukáš Kadula z Centra dopravního výzkumu a dále dodává: „Nejčastěji se jednalo o nesprávný způsob jízdy, tzn. cyklista nezvládl řízení nemotorového vozidla – jízdního kola. Za nešvary u cyklistů lze označit požívání alkoholických nápojů. V případě dopravních nehod jsou cyklisté kategorií, u které je podíl pozitivního testování na alkohol nejvyšší ze všech.“

Na vině jsou velmi často i sami řidiči motocyklů: „U motocyklistů je podíl zavinění fatalit přibližně 50:50, tzn. polovina motocyklistů přijde o život vlastním zaviněním. Pokud je vina na straně jiného účastníka – obvykle řidiče motorového vozidla, pak se nejčastěji jedná o nedání přednosti v jízdě. Pokud je zavinění na straně motocyklistů, pak se ve většině případů jedná o přímou souvislost s nepřiměřenou rychlostí. Dlužno ale dodat, že sami chodci byli viníky „pouze“ v 17 % fatalit,“ komentuje Lukáš Kadula daty za uplynulé roky 2021 a 2022 nehodovost zranitelných účastníků provozu.

Za nehodami zranitelných účastníků provozu může být i nedostatečná infrastruktura, nepřehledné křižovatky či chybějící chodníky a cyklostezky. To potvrzuje i Centrum dopravního výzkumu, ale přichází s nadějí: „V České republice je dlouhodobě podporovaná výstavba chodníků a stezek – nejčastěji jsou realizovány stezky smíšené, tzn. společné pro chodce a cyklisty. V řadě obcí se také budují chodníky v místech, kde doposud nebyly, či se rekonstruují staré v nevyhovujícím stavu. Bezpečná infrastruktura nepochybně přispívá ke snižování dopravní nehodovosti, resp. jejích následků,“ zakončuje pozitivně Kadula.